Nouzový stav jako přitěžující okolnost trestných činů

Aktualizace: čvc 22

Lze konstatovat, že v důsledku šíření onemocnění COVID-19 a s ním souvisejícího vyhlášení nouzového stavu, došlo nejen k omezení některých osobnostních práv a svobod občanů, ale i k podstatným změnám v oblasti trestního práva, případně k aktivaci některých ustanovení trestněprávních předpisů, které by jinak nebylo možné aplikovat.

Nejvýznamnější novinkou je jistě zařazení onemocnění COVID-19 mezi nakažlivé lidské nemoci podle § 152 a § 153 trestního zákoníku, a to s účinností od 13.3.2020. Úmyslné či nedbalostní šíření příslušného typu koronaviru je tedy nově trestným činem. Trestná je nejen samotná nákaza, ale i pouhé ohrožení jejím přenosem.


Stav nouze jako přitěžující okolnost


Vyhlášení nouzového stavu navíc aktivovalo odpovídající ustanovení trestního zákoníku týkající se možnosti přihlédnout k době spáchání činu, došlo-li k němu za trvání stavu nouze, jako přitěžující okolnosti. V praxi to znamená, že bude-li jakýkoli trestný čin spáchán během vyhlášeného nouzového stavu, jsou soudy oprávněny vzít tuto skutečnost v potaz při stanovení druhu a výměry trestu a uložit jej blíže k horní hranici zákonné trestní sazby.


Nadto, u některých konkrétních trestných činů je jejich spáchání za stavu nouze obsaženo výslovně v jejich kvalifikované skutkové podstatě. Trestnost takových činů je tedy zvýšena, stejně jako příslušná zákonem stanovená trestní sazba. Protože je tato skutečnost již zahrnuta v jejich samotné kvalifikované skutkové podstatě, nepřichází u nich do úvahy její přičítání jako okolnosti přitěžující.


Konkrétně se jedná o:

  • šíření nakažlivé lidské nemoci dle § 152 TZ

  • šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti dle § 153 TZ

  • ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty dle § 156 TZ

  • ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti dle § 157 TZ

  • krádež dle § 205 TZ

  • zpronevěra dle § 206 TZ

  • podvod dle § 209 TZ

  • lichva dle § 218 TZ

  • šíření poplašné zprávy dle § 357 TZ


Šíření nemoci a jeho trestnost


Potenciální hrozbou může být za současného nouzového stavu především spáchání trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci dle ust. § 152 TZ. Toho se mohou dopustit osoby, kterým byla nemoc diagnostikována nebo se vrátily ze zahraničí či rizikových oblastí, a přesto se volně pohybují mezi ostatními lidmi, přičemž nezáleží na tom, zda k nákaze skutečně došlo či nikoliv. Spáchat je mohou například také provozovatelé restauračních či jiných zařízeních poskytujících služby, kteří v podnikatelské činnosti i přes zákaz uložený vládním opatřením pokračují. I v tomto případě postačí pouhé ohrožení nákazou.


Trestné je i šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti dle ust. § 153 TZ. Jeho pachateli mohou být osoby, které na COVID-19 pozitivně diagnostikovány nejsou, mají-li tušení, že by onemocněním trpět mohly, případně vědí-li, že se setkaly s osobou, která pozitivitu vykazuje, a karanténní opatření přesto nedodržují.


Pozor na žádosti o příspěvky


Další potenciálně problematickou skupinou jednání, která mohou být z jistých úhlů pohledu vyhodnocena jako trestná, jsou úkony spojené s podáním žádostí o příspěvky či dotace poskytované na podporu osob zasažených pandemií koronaviru. Stát se tak může zejména v případě uvedení nepřesných či nesprávných údajů při jejich vyplňování.


Lze očekávat, že díky výjimečnosti situace a zahlcení žádostmi budou příslušné orgány v této chvíli zkoumat pouze jejich formální správnost a doložení požadovaných dokladů, mimo jiné i čestného prohlášení žadatele. Na základě takto formálně správně podané žádosti jsou zpravidla vyplaceny příspěvky, jejichž druh a výše byly schváleny vládou a Parlamentem. Nelze však vyloučit, že po odeznění epidemie COVID-19 budou jednotlivé žádosti přezkoumávány, a to jak z hlediska oprávněnosti jejich podání, tak relevance přiložených listin. Při jejich vyplňování je tedy třeba mít na zřeteli, že na rozpory mezi obsahem čestného prohlášení a podklady k prokázání nároku na příslušný příspěvek může být za jistých okolností nahlíženo jako na jednání trestněprávní povahy.


Ačkoli je každý jednotlivý případ posuzován individuálně a záleží na všech zjištěných okolnostech a zajištěných důkazech, lze v nastíněných situacích předpokládat přinejmenším zahájení úkonů trestního řízení a následně, s velkou pravděpodobností i zahájení trestního stíhání konkrétní osoby – obviněného. V této souvislosti nelze opomenout, že zejména u nedbalostní formy popsaných jednání si mnohdy podezřelá či obviněná osoba zcela neuvědomuje své zavinění, v důsledku čehož pak v rámci trestního řízení ne vždy zaujme adekvátní postoj a zvolí vhodný způsob obhajoby. Stejně tak je důležité zaujmout odpovídající strategii v případě jednání vykazujícího znaky trestného činu, u kterého je příslušnými orgány přičítáno k tíži, že se jej osoba dopustila ve stavu nouze. Zda bude možné k tomuto přitěžujícímu znaku při posuzování trestného činu přihlédnout, záleží na vyhodnocení všech jeho skutkových i dalších okolností.


Ocitnete-li se z jakýchkoli důvodů v některé ze shora popsaných situacích, a to ať už jako podezřelý, obviněný nebo poškozený, lze doporučit obrátit se na odborníky, neboť nejpříznivějšího výsledku je možné dosáhnout pouze při zaujetí patřičné strategie obhajoby či vhodném strukturování a sestavení obsahu trestního podání již v samém počátku trestního řízení.


Tento článek patří do sekce Právní novinky a tipy, o kterou se pro Vás stará advokátka Martina Ondová.


Můžete jí napsat na martina.ondova@krutakpartners.cz